Následky vojnového zranenia do istej miery paralyzovalo prof. Hajdócyho ako telocvikára, no nebránilo to jeho aktivite v atletike. So žiakmi i ďalšími zverencami, či už pod hlavičkou Rg, TŠS alebo ČsŠK dosahoval vynikajúce výsledky v celoštátnom meradle. Pretekárom sú venované osobitné kapitoly. Do povedomia verejnosti prenikol tento atletický odborník a entuziasta i výborne organizovanými mítingami, ktorých renomé preniklo i do zahraničia.
„Pět let pracovala hrstka nadšenců a vybudovala za tuto krátkou dobu něco, čím se snad u nás nemůže pochlubit žádný jiný sportovní klub. Nejde tu jen o krásné, útulné footballové hřiště s velmi dobrou atletickou dráhou, čtyřmi tenisovými dvorci, rohovnickým ringem a pobočnými hřišti pro házenou a wolley-ball, ale jde tu hlavně o výbornou pověst, kterou si klub získal ve svém okolí, hlavně mezi svým obecenstvem, které chodí na jejich hřiště s láskou, poněvadž je tam přijalo přísne pečlivým a přesným pořadatelstvem, které rozumí svému úkolu a dovede věc, kterou nedovedou žádní pořadatelé v celé naší republice – totiž uspořádat lehkoatletický meeting takovým způsobem, že dovede obecenstvo upoutat a pobavit tak, jako
ten nejlepší football.“
Touto pozoruhodnou vetou začal svoj referát z prvého medzinárodného mítingu v Trnave v Sporte /17.9.1924/ šéfredaktor Ondřej Sekora. Svoje nadšenie tento novinár a spisovateľ /1899 – 1967/, autor 26 kníh pre deti, prejavil i v ďalších riadkoch. Pre ich autentické čaro bez prekladu z češtiny.
„Návštěva na atletickém meetingu taková, že uváděla všechny ty, kteří znají návštěvy moravských a českých atletických závodů, v úžas. Víte, jaké bývají příjmy u nás – a v Trnavě vybrali při lidovém vstupném více než 6 000 Kč. Ovšem trnavští pořadatelé věděli, jak se mají věci chopit a od způsobu, jakým meeting provedli, by se mohl učit každý druhý klub. Trnavští pořadatelé věděli, že má-li atletika prospívat a mají-li mít závody svůj pravý úspěch, že musí být přiblíženy obecenstvu co nejvíce.
Udělali ze svého podniku slavnost celého svého města, vykrášlili své hřiště tak, jak ještě nikdy vykrášleno nebylo, pozvali si vojenskou hudbu a do uspořá daní dali tolik pružnosti, že různá čísla následovala za sebou téměř tak rychle, jak jsme měli příležitost vidět jen na prvotřídních meetinzích v cizině.“
Slová chvály a uznania vyslovil autor riportu menovite v záverečnom odseku spravodajstva: „Hlavním pořadatelům, profesorovi Hajdócymu, jednomu z nejobětavějších a po stránce odbornické z nejúspěšnějších pracovníků v lehké atletice a jeho pravé ruce, sekretáři klubu Ledererovi, patří slova plného obdivu.
Skvělý morální úspěch meetingu, který připravili, nenajde sobě příkladu.“
Takéto pozitívne hodnotenia, aké napísal O. Sekora, možno nájsť i v ďalších periodikách z rokov 1924, 1925 a 1926, kedy uvedený míting možno registrovať.
Okrem prof. Hajdócyho patrilo laudátum i jeho spolupracovníkovi Ledererovi, Francovi, Klakovi a Ing. Sztukovi a Hlaváčkovi z klubu ČsŠK. Ocenenie bolo vyslovené i mestskej rade na čele so starostom Vyskočilom, tiež mecenášom Slezákovi a gen. Vojcie chovskému. Pre doplnenie i charakteristický ďalší citát z českej tlače:
„Mluví-li se u nás o cizích trenérech, o znalcích způsobů jak dělat ze špatných dobré a z dobrých výborné atlety, vždy vzdycháme: „Takové mít.“
A zde je, na dosah ruky, na Slovensku, profesor Hajdócy, nejlepší znalec, ovládající perfektně systémy výcviku do nejmenších detailů, sám bývalý výborný sprinter.“
Slová pretekára Kreysu z Brna na stránkach Sportu.
* ÚČASTNÍCI medzinárodného mítingu 14.9.1924 v Trnave. Troch popredných slovenských atlétov možno s určitosťou identifikovať. S veľkým písmenom „S“ je oštepár Mór Kóczán /trojnásobný olympionik, držiteľ bronzovej medaily z OH 1912, svetový rekordér starým štýlom/ vtedy člen AC Sparta Praha. Vedľa neho vľavo urastená postava v bielom a s dvom odznakmi JUDr. Gejza Pogány /rekordér vo vrhu guľou/, člen PTE Bratislava.
Ďalšia urastená postava s trojuholníkovým štartovým číslom na tmavých trenírkach je Štefan Stanislay /rekordér v skoku do výšky/, člen ETVE
Prešov. Celkom vpravo v obleku stojí prof. Ján Hajdócy.
Fotografiu a karikatúry účastníkov prvého trnavského medzinárodného mítingu /vôbec prvý míting tu bol usporiadaný v roku 1919/ treba doplniť konkurenciou, aká sa tam schádzala. Československú elitu okrem uvedených na spoločnej karika túre zastupovali ešte míliar Vohralík /AC Sparta Praha, štvrtý na OH 1920 na 1500 m/, Fehér /ŠK Bralislava – oštep/, Strniště /ŠK Židenice – 800 m, 1500 m/, Vykoupil /MS Brno – 100 m, 400 m/, Šindler /AC Sparta Praha – 1500 m/, Machaň / Slavia Praha – výška, diaľka/, Stanislay /ETVE Prešov – výška/, Koščák /AC Sparta Praha – 5000 m/. Zo zahraničných k esám patrili – z Maďarska Szepes /strieborný oštepár z OH 1928/, v skokoch Somfay /strieborný v päťboji z OH 1924/, vrhači Egri a Darányi /guľa a disk/, Réti /šprinty/, rakúski bežci Feuerstein /400 m/, Frankl /1500 m a 5000 m/ , Brunhen /5000m/ a Friedman /žrď/.
Z domácich pretekárov v medzinárodnej konkurencii obstáli: Mikšík na 800 m, Hadviger v skoku do diaľky a v trojskoku, Baxa v skoku o žrdi.
Nebola to iba nová atletická dráha ŠK v Trnave /merajúca 387 metrov, štvorprúdová, na cieľovej rovinke šesťprúdová/ a príkladne organizované mítingy. Na tejto dráhe pri otvorení 1.6.1924 boli usporiadané i prvé majstrovstvá Západoslovenského okrsku ČsAAU v atletike. Prof. Hajdócy bol prizvaný i k obnove dráhy I. ČsŠK Bratislava v Petržalke v roku 1927. Bol tiež hlavným garantom atletických objektov pre 1. Masarykove hry roku 1931 v Pardubiciach. Škoda však pre slovenskú atletiku, že všetko ostávalo na jedincoch a na priazni klubov, pretože jej pomalý vývoj, ba skôr stagnáciu, treba pripísať na vrub centralizmu a nekoncepčnosti vedenia ČsAAU v Prahe.
Z pôvodne avizovanej participácie prof. Jána Hajdócyho na olympijskej príprave atlétov ČSR pre OH roku 1936 spolu s americkým trénerom Jamesom Meredithom, napokon zišlo. Po neúspechu v Berlíne prof. Hajdócy v rozhovore pre Slovenský denník o.i. vyslovil myšlienky, hodné odborníka znalého veci:
„Noviny hlavnú vinu pripisovali trénerovi Jamesovi Meredithovi. Kto pozná pomery a okolnosti v atletike, príčina neúspechu väzí všade inde, len nie v Jamesovi Meredithovi, ako aj atlétoch. Je omylom – keď je to aj Meredith – očakávať, aby vyčaril za rok to, čo sa celé roky už v samých základoch zanedbávalo. Okolnosti boli silnejšie, ako jeho najlepšia snaha po vrcholnej forme našich atlétov. Naša atletika nebude mať úspechy, kým sa jej nedostane tej životnej sily a podmienok, aké má v druhých štátoch. Naše školy už od prvých ročníkov musia dbať o modernú telovýchovu, stavanú na vedeckých základoch.
K tomu, pravda, vyžaduje sa celý káder odborných vedúcich mládeže, ale aj ihriská, plavárne, telocvične, školskí lekári a mnoho iného.“
* PO PROPAGAČNOM cezpoľnom behu, konanom 22.3.1923 v Trnave, dal sa spolu s jeho aktívnymi účastníkmi vyfotografovať i jeho organizátor prof. Ján Hajdócy.
